Ekumenická kaple a rozhledna vzniklá z torza stážní věže v pohraničním pásmu v Českém lese.

Neexistence stropu kaple je analogií iluzivního pohledu do nebe v barokních kostelech, povznášející mysl k vyšším myšlenkám, protiklad tmavému prostoru kaple, jejím světlým vyvrcholením. Otevřenost, neuzavřenost, nezhodnotitelnost

Podlaha kaple je pokryta sítí žlábků různého významu. Soustředné kružnice o poloměrech 1938, 1945 a 1989 odkazují na dějinné mezníky pohraničí, potažmo celého našeho prostoru, jejich kruhový tvar odkazuje k myšlence společenství, ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, jež zde bylo rozděleno, jehož vazby byly zpřetrhány, které je třeba znovu nastolit. Radiální přímky směřují jednak k místům zaniklých obcí v pohraničním pásmu, jednak k obcím dosud existujícím za hranicí, opět s myšlenkou na spojování rozděleného, scelování přetrženého.

Vrcholy trojúhelníku a mezery mezi stěnami odkazují na tradiční orientaci / orientovanost
křesťanského sakrálního prostoru - východ/západ, sever/jih. Mezery jsou úzké, jen jako průrvy mezi stěnami - posláním oken v sakrálním prostoru je osvětlovat, dotvářet a podbarvovat prostor, ne umožňovat výhled do krajiny.

Dvojí (trojí) schodiště pro dvě rozdílná témata. Prvním schodištěm vystoupáme z úrovně země na základní plošinu, odpoutáme se, připravíme. Druhým schodištěm vystoupáme do prostoru kaple, posvátného prostoru, který je odsazen a vyzvednut nad profánní prostor plošiny. Třetí schodiště je schodištěm rozhledny, schodištěm na věž, je to jiné téma - na věž nelze stoupat z kaple ani kaplí, je to samostatný prvek.